<?xml version='1.0' encoding='UTF-8'?><?xml-stylesheet href="http://www.blogger.com/styles/atom.css" type="text/css"?><feed xmlns='http://www.w3.org/2005/Atom' xmlns:openSearch='http://a9.com/-/spec/opensearchrss/1.0/' xmlns:georss='http://www.georss.org/georss' xmlns:gd='http://schemas.google.com/g/2005' xmlns:thr='http://purl.org/syndication/thread/1.0'><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913</id><updated>2011-07-28T17:29:01.448+02:00</updated><title type='text'>Thamizkkudil</title><subtitle type='html'>Literal Works of Karunaharamoorthy</subtitle><link rel='http://schemas.google.com/g/2005#feed' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/posts/default'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default?max-results=100'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/'/><link rel='hub' href='http://pubsubhubbub.appspot.com/'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><generator version='7.00' uri='http://www.blogger.com'>Blogger</generator><openSearch:totalResults>23</openSearch:totalResults><openSearch:startIndex>1</openSearch:startIndex><openSearch:itemsPerPage>100</openSearch:itemsPerPage><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106459328145961711</id><published>2008-05-27T18:21:00.000+02:00</published><updated>2008-05-27T09:04:48.510+02:00</updated><title type='text'>இடை</title><summary type='text'>பொ.கருணாகரமூர்த்திஅது பெர்லினில் இருபத்துநான்கு மணிநேரமும் திறந்திருக்கும் ஒரு றெஸ்ரோறன்ட். கோப்பியில் மட்டும் பத்துக்கும் மேற்பட்ட வகைகள். நம் தேர்வுப்படி நொடியில் அரைத்து கமகமக்கப்போட்டுத் தருவார்கள். வீதியில் ஐநு}று மீட்டருக்கு மிதந்துவரும் கோப்பியின் மணம் ஷேர்ட்டில் பிடித்து ஆளைஉள்ளே இழுக்கும். அது இருக்கும் வழியாக நானும் வரவேண்டியிருக்கவே மேலே கடந்து போகமுடியாதுள்ளே இழுபட நேர்ந்தது.கிறில் </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106459328145961711/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106459328145961711' title='19 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106459328145961711'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106459328145961711'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/09/blog-post_26.html' title='இடை'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>19</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-113325762227090318</id><published>2005-11-29T10:42:00.000+01:00</published><updated>2005-11-29T10:47:02.306+01:00</updated><title type='text'>பால்வீதி</title><summary type='text'>1.       மாலைச்சூரியன் குழம்பை அள்ளி எவரோ ஒரு பிராட்டி வான்முகடு முழுவதையும் மெழுகிவிட்டிருந்தாள்.உருகும் தங்கத்தின் தகதகப்பில் சேஷ்த்திரம் முழுவதும் பொன்மஞ்சளாய் ஜொலித்துக்கொண்டிருந்தது.நாங்கள் நடந்துகொண்டிருந்தோம்.எம்பாதையில் மண்குளித்து விளையாடிக்கொண்டிருந்த வால்நெடுத்த கெண்டைக்குருவி ஒன்று எழுந்து பறக்கப்பஞ்சிப்பட்டு எமக்கு முன்னே தத்தித்தத்திச்சென்றது.நாமும் விடாது தொடரவும் கீசி வைதுவிட்டு </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/113325762227090318/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=113325762227090318' title='4 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/113325762227090318'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/113325762227090318'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2005/11/blog-post.html' title='பால்வீதி'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>4</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-112443071523935171</id><published>2005-08-19T07:38:00.000+02:00</published><updated>2005-08-19T07:51:55.270+02:00</updated><title type='text'>இரட்ஷகன் வருகிறான்.</title><summary type='text'>பொ.கருணாகரமூர்த்திஅன்று சனிக்கிழமை. இளமதியம் ஆகிவிட்டிருந்தது. முதநாள் இரவு இறுக்கிய மழையில் ஊர்த்தரை முழுவதும் வாரடித்துப் போயிருந்தது. சூரியரும் முடிந்த அளவுக்கேறி மினுங்கிக் கொண்டிருந்தாலும் பெரிசாக அழத்தாமலிருந்தார்.    வர்ஷிணி பதினொருமணியிருக்கும் என நினைத்தாள். இரண்டுமாத முதலே அவள் கடிகாரம் துடிப்பதை நிறுத்திவிட்டிருந்தது, புதிய ‘செல்’ மாற்றவேண்டும். அவள்  நடத்தும் மினி பாலர் பாடசாலைக்கும்</summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/112443071523935171/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=112443071523935171' title='2 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/112443071523935171'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/112443071523935171'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2005/08/blog-post.html' title='இரட்ஷகன் வருகிறான்.'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>2</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-111263168627231195</id><published>2005-04-04T18:14:00.000+02:00</published><updated>2005-04-04T18:25:56.150+02:00</updated><title type='text'>கதறீனா</title><summary type='text'>-பொ.கருணாகரமூர்த்தி-அந்த இரவின் குளிர் நீர் பனிக்கட்டியாக உறைந்துபோக வேண்டிய குளிர்நிலைக்கும் தாழ்வாக பத்துப்பன்னிரண்டு பாகைகள் இருந்தது. நாம் நுழைந்திருக்கும் இறகுப் போர்வை தந்த கதகதப்பில்; பாவனி பூனைக்குட்டியைப்போல் பக்கத்தில் முடங்கித் தூங்கிக்கொண்டிருக்கிறாள். படுக்கைஅறை போன் உறுத்தாமல் கூக்காட்டுகிறது. அதற்குள் விடிந்துவிட்டதா என்ற ஆச்சர்யத்தில் மணிக்கூட்டைப் பார்க்கிறேன்......... இல்லை </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/111263168627231195/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=111263168627231195' title='2 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/111263168627231195'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/111263168627231195'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2005/04/blog-post_04.html' title='கதறீனா'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>2</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-111261990226222304</id><published>2005-04-04T14:58:00.000+02:00</published><updated>2005-04-04T18:06:32.320+02:00</updated><title type='text'>வண்ணத்துப்பூச்சியுடன்      வாழ முற்படுதல்.</title><summary type='text'>(1)இதுவும் ஒரு வசந்தகாலம். இரவு நேரம் பதினொன்றை அணுகிக்கொண்டிருக்கிறது. சித்தார்த்தனுக்கு அதிகாலை நாலு மணிக்கு வேலைத்தளத்தில் அட்டென்டன்ஸ் காட் பஞ்ச் பண்ணியாகவேண்டும். இணையத்தில் ஏதாவது பார்த்துவிட்டோ கிறுக்கிவிட்டோ படுக்கைக்குப் போகலாமென்றால் அவனது செல்லமகள் ஹோம் வேர்க் பண்ணுகிறேனென்று சொல்லிக் கணினியை மூன்று மணிநேரமாக உருட்டிக்கொண்டிருக்கிறாள். அவள் இப்போதைக்கு அதைவிட்டு நகரப்போவதில்லையென்று </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/111261990226222304/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=111261990226222304' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/111261990226222304'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/111261990226222304'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2005/04/blog-post.html' title='வண்ணத்துப்பூச்சியுடன்      வாழ முற்படுதல்.'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-110900325661208799</id><published>2005-02-21T17:16:00.000+01:00</published><updated>2005-02-21T17:27:36.626+01:00</updated><title type='text'>கலைஞன்.</title><summary type='text'>-பொ.கருணாகரமூர்த்தி-அமைப்பில் ஒரு அரண்மனைக்குரிய கம்பீரத்தை  கொண்டிருந்தும் பல காலமாகவே  கைவிடப்பட்டிருக்கும் Charlottenburg - Witzleben ரயில் நிலையம் பெர்லினில் கிழக்கு மேற்காக நீளும் சிறியதொரு பள்ளத்தாக்கில் அமைந்துள்ளது. நிலையத்திற்குத்   தெற்காக பள்ளத்தாக்கின் இரு புயங்களையும் 2-ம் உலகப்போரிலும் சிதைவுறாத  ஸ்திரமான இரும்புப்பாலம் இணைத்து நிற்கிறது. பாலத்தின் கிழக்கு முகத்தில் வெண்கலத்தில் </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/110900325661208799/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=110900325661208799' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110900325661208799'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110900325661208799'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2005/02/blog-post_21.html' title='கலைஞன்.'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-110118109806816929</id><published>2004-11-23T04:15:00.000+01:00</published><updated>2005-06-28T01:38:08.990+02:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>பகையே ஆயினும்...............பொ.கருணாகரமூர்த்திஇந்த வீட்டுக்கு ஆறுமாசத்துக்கு முன்னர் குடிவந்திருந்தோம். வரும் போதே எதிர்வீட்டுத் துருக்கிக்காரன் மாடிப்படிகளில் பெரிய பலகை ஒன்றை வைத்து இறைச்சி வெட்டிக்கொண்டிருந்தான். தரையெங்கும் திட்டுதிட்டாக இரத்தமும், இறைச்சியும், எலும்புத் துகள்களும் பறந்திருந்தன.“ஏன் உள்ள வைச்சுத்தான் வெட்டிறதுக்கென்ன?”என்றேன்.“சுவர் பழுதாகிவிடாதா.......?” என்று பதில் கேள்வி </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/110118109806816929/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=110118109806816929' title='11 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110118109806816929'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110118109806816929'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2004/11/blog-post_23.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>11</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-110108424331803643</id><published>2004-11-22T01:41:00.000+01:00</published><updated>2004-11-30T08:26:37.496+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>ஆமோ........ அ.·.தோ சங்கதி!பொ.கருணாகரமூர்த்தி கடைநடுச் சங்க கவிகளிடையே காமம் அதிகம் கொண்டு விளங்கியவராகக் கருதப்படும் கவிஞர் மொத்தினார்க்குமினியர் ஆவர். இவர் பன்னிய ' புலுணிவிடுதூதெனும் ' காதலருங்காப்பியத்தின் முதல் அத்தியாயாத்தில் வரும் 31வது பனுவல் தற்கால வழக்கில் அச்சிட முடியாத பல வார்த்தைகளைக் கொண்டிருப்பதாகப் பழந்தமிழ் வல்லாளர் கூறுவர்.அல் (இரவு) + கொல் =&gt; அல்கொல் என்பதே மருவி </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/110108424331803643/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=110108424331803643' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110108424331803643'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110108424331803643'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2004/11/blog-post.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-110108293752190309</id><published>2004-11-22T01:20:00.000+01:00</published><updated>2004-11-22T01:22:17.520+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>இடை                    பொ.கருணாகரமூர்த்தி அது பெர்லினில்  இருபத்துநான்கு மணிநேரமும் திறந்திருக்கும் ஒரு றெஸ்ரோறன்ட். கோப்பியில் மட்டும் பதினெட்டு வகைகள். நாம் தேர்ந்தபடி நொடியில் அரைத்து கமகமக்கப்போட்டுத் தருவார்கள். வீதியில் ஐந்று மீட்டருக்கு மிதந்துவரும் கோப்பியின் மணம் ஷேர்ட்டில் பிடித்து ஆளை சும்மா உள்ளே இழுக்கும். அது இருக்கும் வழியாக நானும் வரவேண்டியிருக்கவே மேலே கடந்து போகமுடியாதுள்ளே </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/110108293752190309/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=110108293752190309' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110108293752190309'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110108293752190309'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2004/11/blog-post_22.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-110108221893903628</id><published>2004-11-22T01:06:00.000+01:00</published><updated>2004-11-22T01:10:18.940+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>ஆத்திபொ.கருணாகரமூர்த்திஅந்த மரத்தை ஆத்தி என்று அவ்வூரில் சொன்னார்கள். எமக்கு வவுனிக்குள நீர்ப்பாசன நிலக்குடியேற்றத்திட்டத்தின் மூலம் யோகபுரத்தில் கிடைத்த காணியில் அரசே கட்டித்தந்த சிறிய வீட்டு முன்றலில் நின்றது. நெடிதுயர்ந்த பெரிய விருட்ஷமென்று சொல்லமுடியாது. தெருவிலிருந்து நோக்கையில் வீட்டை மறைத்துக்கொண்டு நிற்கப் போதுமானது. சின்னத்தம்பிப்புலவர் வீட்டுவாசலில் நின்றிருந்தபொன்பூச்சொரியும் </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/110108221893903628/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=110108221893903628' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110108221893903628'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/110108221893903628'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2004/11/blog-post_110108221893903628.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-107129931924475485</id><published>2003-12-13T08:08:00.000+01:00</published><updated>2003-12-13T12:42:45.700+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>என் இனமே..........என் சனமே...........!                                பொ.கருணாகரமூர்த்திபச்சை நெல் வயல்கள், தென்னந்தோப்பு , தேயிலைத் தோட்டங்கள், கடலின் அலையடிப்பு இவைகளனைத்தையும் இதுநாள் வரையில என் பிள்ளைகளுக்குப் புத்தகங்களிலும் டிவியிலும் சினிமாவிலுந்தான் காட்டிக்கொண்டிருந்தேன்."மத்திய மலைப்பகுதியில் ஜெர்மனியின் வசந்தத்தையும் , கரையோரமாக ஸ்பெயின் கனறித்தீவின்  வெண்மணல் புரளும் </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/107129931924475485/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=107129931924475485' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107129931924475485'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107129931924475485'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/12/blog-post_13.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-107088501387199420</id><published>2003-12-08T13:03:00.000+01:00</published><updated>2003-12-08T13:08:46.530+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>ஜெயலலிதா      -கருணாகரமூர்த்தி-               (1) ஜெயலலிதாவுக்கு பூஞ்சையான அனீமியாத்தேகம். இடை வயிறு பிருஷ்டம் எல்லாம் ஏகத்துக்குப் பேதமின்றி  சுள்ளல் வாழை போலிருக்கும்.  குடிசை வாசி. தென்னகத்து ஜெயலலிதாவின் ஐஸ்வரியங்களைக் கனவு காணக் கூடக்; தெரியாது. என்ன போகிற போகிற இடங்களில் ஏதாவது அவளுக்கு சுவாரஸிமானதாய் பட்டுவிட்டால் போதும் மணிக்கணக்கில் அதையே விடுப்புப் பார்த்துக்கொண்டு நிற்பாள். </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/107088501387199420/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=107088501387199420' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107088501387199420'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107088501387199420'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/12/1.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-107088416950655941</id><published>2003-12-08T12:49:00.000+01:00</published><updated>2003-12-08T12:55:32.170+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>அவர்க்கென்று ஓர் குடில்.....     அன்று நாகர்கோயில் கப்பல்த் திருவிழாவில் தீர்க்கப்படுவது போன்று பாரிய சத்தத்துடன்; பலாலி இராணுவ முகாமிலிருந்து ஷெல்களும் றொக்கட்டுகளுமாய் தீர்த்தவண்ணமிருந்தார்கள்.     அச்சுவேலி , ஆவரங்கால் , புத்தூர் , சிறுப்பிட்டி , நீர்வேலி போன்ற இடங்களில் சரமாரியாக ஷெல்கள் விழுந்து வெடிக்கத் தொடங்கின.        “ஆமி பலாலி முகாமை விட்டு வெளிக்கிடப்போகுது போல கிடக்கு . . . ”</summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/107088416950655941/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=107088416950655941' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107088416950655941'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107088416950655941'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/12/blog-post_08.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-107088147415188372</id><published>2003-12-08T12:04:00.000+01:00</published><updated>2003-12-08T12:08:18.920+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>அக்கரையில் ஒரு கிராமம்                    பொ.கருணாகரமூர்த்தி                      ஜீவிதத்தில் ஒரு தடவையேனும் நான் போயேயிருக்காத என் அப்பாவின் கிராமத்திற்குப் போவதில் முதன்முதல் சந்திரத்தரையில் கால் பதிக்கப்புறப்பட்ட நீல் ஆம்ஸ்றோங் குழுவினருக்கு ஏற்பட்டிருக்கக்கூடிய பரபரப்பு , ஆர்வம், திறில் எல்லாமே எனக்கும் உண்டானது.திருச்சி விமானநிலையத்திலிருந்து பஸ் ஸ்ராண்டிற்கு டாக்ஸி ஒன்றைப்பிடித்து </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/107088147415188372/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=107088147415188372' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107088147415188372'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107088147415188372'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/12/blog-post_107088147415188372.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-107043373732813519</id><published>2003-12-03T07:42:00.000+01:00</published><updated>2003-12-03T08:00:17.700+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>விண்ணின்று மீளினும்........   பொ.கருணாகரமூர்த்தி              சங்கர நாராயணசாஸ்திரிகள்          வீட்டின் முன்விறாந்தையில் தன் Poonoolai ச் சற்றே தளர்த்தி அதை வயலின் வில்லாக முதுகுக்குக் குறுக்காகப் பிடித்து மேலுங்கீழுமித்துச் சொறிந்துகொண்டு நிற்கவும் பெரிய ""வணக்கம்''" போட்டுக்கொண்டு வந்த தபாற்காரன் அவரிடம் இளநீலக்கவரிலான கடிதம் ஒன்றைக்கொடுத்தான். சாஸ்த்திரியாரிடம் வழக்கமில்லைத்தான் எனினும்</summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/107043373732813519/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=107043373732813519' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107043373732813519'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/107043373732813519'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/12/blog-post_03.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106676368202341220</id><published>2003-10-21T21:14:00.000+02:00</published><updated>2003-12-02T02:45:55.450+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>31.10.2003  இன்று  எமது  அன்பு அன்னை    திருமதி. பொன்னையா  இராசம்மா அவர்களின்முதலாவது  நினைவு தினமாகும்.பலநாள் மனதில் நின்றகேள்வி இன்று அவர்தம் அஞ்சலிக் கவிதையாகிறது.நின்     தேகச்சூடு   எம்மீது     தணியாதுகாலநதி     நீளம்  காத்த   கவின்பேடேநீர் கொள்ள(ப்)    போனாலும் யாவர்க்கும்    நின்றுஓராறுதரம்  சொன்ன நிழற்    தருவேநான்   பொருள்தேடும் உலகோடு     தடுமாறி   ஓய்ந்துன்    </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106676368202341220/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106676368202341220' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106676368202341220'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106676368202341220'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/10/31.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106600684309904444</id><published>2003-10-13T03:00:00.000+02:00</published><updated>2003-12-03T08:03:10.280+01:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>உபச்சாரம்.&lt;/strong&gt;                                       பொ.கருணாகரமூர்த்தி .பெர்லின் (ஜெர்மனி -பூவரசு-இதழ் தன் ஏழாவது ஆண்டுநிறைவையொட்டி நடாத்திய சிறுகதைப்போட்டியில்1998 முதற்பரிசை பெற்றது இக்கதை.) அதொன்றும் வழக்கமான விஷயமல்ல. ராகுலனை செஃப்பே(முதலாளி) வலியக்கூப்பிட்டு “உனக்கின்னும் ஒரு கிழமை ஊர்லாப்(விடுமுறை) இருக்கு......... மேலதிமாய் இன்னும் ஒரு கிழமை தாறன்....... இந்த மாதம் நீ;  வெளியில</summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106600684309904444/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106600684309904444' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106600684309904444'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106600684309904444'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/10/blog-post.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106584603783129056</id><published>2003-10-11T06:20:00.000+02:00</published><updated>2003-10-11T07:23:29.600+02:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>கூடு கலைதல்                                           -அலுவலகம்விட்டு  அறைக்குத்  திரும்பும் வழியில் எனது பொழுதுபோக்கு வேலைகளுக்கு வேண்டிய சில எலெக்ரோனிக் உதிரிப்பாகங்கள் வாங்க வேண்டியிருந்தது. வெள்ளவத்தை டபிள்யூ. ஏ. சில்வா மாவத்தை பஸ்தரிப்பில் இறங்கி வாடிக்கையான அந்தக் கடையை நோக்கிப் போய்க்கொண்டிருக்கிறேன். எதிர்த்திசையில் வந்து, என்னை உரசுவதுபோல்  கடந்து சென்றிருந்தவரைக் கண்டதும் ஆச்சர்யம்</summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106584603783129056/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106584603783129056' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106584603783129056'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106584603783129056'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/10/blog-post_11.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106549137536874979</id><published>2003-10-07T03:49:00.000+02:00</published><updated>2003-10-07T03:49:34.846+02:00</updated><title type='text'></title><summary type='text'>ஆத்திபொ.கருணாகரமூர்த்திஅந்த மரத்தை  ஆத்தி என்று அவ்வூரில் சொன்னார்கள். எமக்கு வவுனிக்குள நீர்ப்பாசன நிலக்குடியேற்றத்திட்டத்தினு}டு யோகபுரத்தில் கிடைத்த காணியில் அரசே கட்டித்தந்த சிறிய வீட்டின் முன்றலில் நின்றது. நெடிதுயர்ந்த பெரிய விருட்ஷமென்று சொல்லமுடியாது. தெருவிலிருந்து நோக்கையில் வீட்டை மறைத்துக்கொண்டு நிற்கப் போதுமானது. சின்னத்தம்பிப்புலவர் வீட்டுவாசலில் நின்றிருந்த பொன்பூச்சொரியும்</summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106549137536874979/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106549137536874979' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106549137536874979'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106549137536874979'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/10/blog-post_07.html' title=''/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106478411751957937</id><published>2003-09-28T23:21:00.000+02:00</published><updated>2003-09-28T23:21:57.433+02:00</updated><title type='text'> வண்ணத்துப்பூச்சியுடன் வாழ முற்படுதல்..........</title><summary type='text'> -பொ.கருணாகரமூர்த்தி-   (1)சித்தார்த்தன் கனீத்தாவுடன் என்றுதான்; விமானநிலையத்தில் வந்து இறங்கினானோ அன்றிலிருந்து பெர்லின் தமிழ் வட்டகை அவனை ஏதோ மழலையர் தோட்டத்தில் குண்டுவைத்த ஒரு கிரிமினலைப்போலவும், மனுசமூகத்துக்கே ஒவ்வாதவொரு பிராணியைப் போலவும் வினோதமாகப் பார்க்கிறது.முப்பத்தியிரண்டு வயதாகியும் கட்டைப்பிரமச்சாரியாய்  தனிமையில்  கிடந்து மறுகியபோது  அவனைக் கண்டேகொள்ளாத, அவனுக்காகப் பரியாத </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106478411751957937/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106478411751957937' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106478411751957937'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106478411751957937'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/09/blog-post.html' title=' வண்ணத்துப்பூச்சியுடன் வாழ முற்படுதல்..........'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106462161313647551</id><published>2003-09-27T02:13:00.000+02:00</published><updated>2003-09-27T02:49:50.150+02:00</updated><title type='text'>பால்வீதி</title><summary type='text'>-பொ.கருணாகரமூர்த்தி-    1. மாலைச் சூரியன் குழம்பை அள்ளி எவரோ ஒரு பிராட்டி வான்முகடு முழுவதையும் மெழுகிவிட்டிருந்தாள்.உருகும் தங்கத்தின் தகதகப்பில் சேஷ்த்திரம் முழுவதும் பொன்மஞ்சளாய் ஜொலித்துக்கொண்டிருந்தது.நாங்கள் நடந்துகொண்டிருந்தோம்.எம்பாதையில் மண்குளித்து விளையாடிக்கொண்டிருந்த வால்நெடுத்த கெண்டைக்குருவி ஒன்று எழுந்து பறக்கப்பஞ்சிப்பட்டு எமக்கு முன்னே தத்தித்தத்திச்சென்றது.நாமும் விடாது </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106462161313647551/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106462161313647551' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106462161313647551'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106462161313647551'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/09/blog-post_27.html' title='பால்வீதி'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106448997858749003</id><published>2003-09-25T13:39:00.000+02:00</published><updated>2003-09-25T13:41:14.070+02:00</updated><title type='text'>அவர்க்கென்று ஓர் குடில்..... </title><summary type='text'>பொ.கருணாகரமூர்த்தி  அன்று நாகர்கோயில் கப்பல்த் திருவிழாவில் தீர்க்கப்படுவது போன்று பாரிய சத்தத்துடன் பலாலி இராணுவ முகாமிலிருந்து ஷெல்களும் றொக்கட்டுகளுமாய் தீர்த்தவண்ணமிருந்தார்கள்.     அச்சுவேலி , ஆவரங்கால் , புத்தூர் , சிறுப்பிட்டி , நீர்வேலி போன்ற இடங்களில் சரமாரியாக ஷெல்கள் விழுந்து வெடிக்கத் தொடங்கின.        “ஆமி பலாலி முகாமை விட்டு வெளிக்கிடப்போகுது போல கிடக்கு . . . ”மக்கள் </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106448997858749003/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106448997858749003' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106448997858749003'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106448997858749003'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/09/blog-post_25.html' title='அவர்க்கென்று ஓர் குடில்..... '/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry><entry><id>tag:blogger.com,1999:blog-5804913.post-106339187507569107</id><published>2003-09-12T20:37:00.000+02:00</published><updated>2003-09-26T10:22:56.576+02:00</updated><title type='text'>என் இனமே..........என் சனமே...........!</title><summary type='text'>பொ.கருணாகரமூர்த்தி                  பச்சை நெல் வயல்கள், தென்னந்தோப்பு , தேயிலைத் தோட்டங்கள், கடலின் அலையடிப்பு இவைகளனைத்தையும் இதுநாள் வரையில என் பிள்ளைகளுக்குப் புத்தகங்களிலும் டிவியிலும் சினிமாவிலுந்தான்; காட்டிக்கொண்டிருந்தேன்.~~ மத்திய மலைப்பகுதியில் ஜெர்மனியின் வசந்தத்தையும் , கரையோரமாக ஸ்பெயின் கனறித்தீவின்  வெண்மணல் புரளும் கோடைகாலத்துக் கடற்கரைகளையும் ஒருசேரக்கொண்ட அழகிய தீவு </summary><link rel='replies' type='application/atom+xml' href='http://karunah.blogspot.com/feeds/106339187507569107/comments/default' title='Kommentare zum Post'/><link rel='replies' type='text/html' href='http://www.blogger.com/comment.g?blogID=5804913&amp;postID=106339187507569107' title='0 Kommentare'/><link rel='edit' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106339187507569107'/><link rel='self' type='application/atom+xml' href='http://www.blogger.com/feeds/5804913/posts/default/106339187507569107'/><link rel='alternate' type='text/html' href='http://karunah.blogspot.com/2003/09/blog-post_12.html' title='என் இனமே..........என் சனமே...........!'/><author><name>Karunah</name><email>noreply@blogger.com</email><gd:image rel='http://schemas.google.com/g/2005#thumbnail' width='16' height='16' src='http://img2.blogblog.com/img/b16-rounded.gif'/></author><thr:total>0</thr:total></entry></feed>
